JE TU NOVÝ SERIÁL SLOU GOALS
SKORO BYCH TU MOHLA POUŽÍT SLAVNÉ MOTTO STAVEBNÍHO SPOŘENÍ S LIŠKOU: NA TĚCHTO ZÁKLADECH MŮŽETE STAVĚT!
Protože přesně o tom pomalý život je. Nejdřív se postarat o to nejdůležitější, a to jste vy! Vaše pevné zdraví, váš dobrý pocit, vaše smysluplná životní mise, vaše konstruktivní myšlenky. A potom také váš šatník, váš byt, vaše vztahy s lidmi kolem vás. Dát sebe na první místo a urovnat si v sobě, co tam hapruje. To je pro nás pro všechny těžké, protože starat se o prblémy ostatních je o tolik snazší. A protože lidé učí to, co se nejvíc potřebují naučit sami, budu si tu s vámi tuto sezónu a možná celý rok psát o tom, jak ze sebe udělat životní prioritu.
Protože přesně o tom pomalý život je. Nejdřív se postarat o to nejdůležitější, a to jste vy! Vaše pevné zdraví, váš dobrý pocit, vaše smysluplná životní mise, vaše konstruktivní myšlenky. A potom také váš šatník, váš byt, vaše vztahy s lidmi kolem vás. Dát sebe na první místo a urovnat si v sobě, co tam hapruje. To je pro nás pro všechny těžké, protože starat se o prblémy ostatních je o tolik snazší. A protože lidé učí to, co se nejvíc potřebují naučit sami, budu si tu s vámi tuto sezónu a možná celý rok psát o tom, jak ze sebe udělat životní prioritu.
#18 Žít svůj plný potenciál
Full potential. Full potential. Měla jsem to napsané na lednici a v deníku několik let. Byl to můj cíl na rok 2020 a ačkoliv jsem začátkem ledna vyhořela, neměla jsem ani zdaleka pocit, že bych žila svůj plný potenciál.
Jak se to dělá?
Jak to vypadá?
A znáte někoho, kdo tak žije? Znali jste někoho, kdo žil svůj plný potenciál, když jste byli děti, abyste se to od něj mohli intuitivně naučit? Prostě to nasát, jak už to děti dělají?
Já asi ne. A i kdyby jo, každý žije svůj plný potenciál... po svém. Dá se nasát jen ten pocit. Že každé ráno vstáváte a víte, že tohle je ten nejlepší den vašeho života a večer usínáte s tím, že už zase byl. Že vždycky je. Že tohle je to nejlepší, co umíte. Že takhle jste správně skalibrovaní. Že neděláte ani míň ani víc, než na co jste stavění. Ani míň, ani víc. Jak se říká v knize Čtyři dohody. Dělej vše, jak umíš nejlépe. Ale ne lépe.
Já jsem se většinu svého života potloukala někde pod čarou, někde pod mým plným potenciálem. Protože o to nikdo nestál. Směju se moc nahlas. Muvím moc rychle. Oblékám se moc vyzývavě. Je mě všude plno. Moje názory nikoho nezajímají. Moc rozhazuju. V mé dětské a dospívající hlavě zakotvily tyto soudy nad mou osobou, které mě až do nedávna držely pěkně pod mým plným potenciálem. Byla jsem dokonalý “people’s pleaser”, což mě neustále vychylovalo z mého ideálního nakalibrování. Buď jsem sabotovala své potenciální úspěchy, abych nebyla moc. Nebo jsem makala až do burnoutu, riskovala až do hlubokých dluhů a ustupovala ze svých hodnot, abych se někomu zavděčila.
People’s pleasing, aneb touha zavděčit se ostatním, je u lidí přirozená. Všichni chceme náležet ke smečce. Všichni chceme být přijatí, abychom si připadali normální. Všichni cítíme potřebu podpory lidí kolem nás, protože bez ní jsme historicky nemohli přežít. Vyloučení z tlupy rovnalo se smrti.
Dnes ale následky již nejsou tak tragické, jako byli dřív. A proto jsem šťastná, že žiju v této době. Dnes se můžete znelíbit úplně všem lidem, na kterým vám záleží, pokud věříte v to, že se o sebe dokážete postarat sami (někdy třeba o sebe a ještě své děti). To je celé. A to je snadné.
To, co je mnohem těžší je najít a vymazat ta přesvědčení v našich hlavách, která nám našeptávají, že nemáme snít, že si nemáme za těmi sny jít. Na to je potřeba hodně zpomalit. Abychom mohli ty hlasy zachytit, diskreditovat je a konečně žít. Mnohem těžší, než uživit se, je říct partnerovi nebo rodinným příslušníkům, že jste kdo jste a jdete to ukázat celému světu, i kdyby to znamenalo konec vašeho vztahu. Ale když zpomalíte, dokážete na to sebrat odvahu, dokážete si přes všechny nepříznivé okolnosti dát svobodu a konečně žít… svůj plný potenciál.
Full potential. Full potential. Měla jsem to napsané na lednici a v deníku několik let. Byl to můj cíl na rok 2020 a ačkoliv jsem začátkem ledna vyhořela, neměla jsem ani zdaleka pocit, že bych žila svůj plný potenciál.
Jak se to dělá?
Jak to vypadá?
A znáte někoho, kdo tak žije? Znali jste někoho, kdo žil svůj plný potenciál, když jste byli děti, abyste se to od něj mohli intuitivně naučit? Prostě to nasát, jak už to děti dělají?
Já asi ne. A i kdyby jo, každý žije svůj plný potenciál... po svém. Dá se nasát jen ten pocit. Že každé ráno vstáváte a víte, že tohle je ten nejlepší den vašeho života a večer usínáte s tím, že už zase byl. Že vždycky je. Že tohle je to nejlepší, co umíte. Že takhle jste správně skalibrovaní. Že neděláte ani míň ani víc, než na co jste stavění. Ani míň, ani víc. Jak se říká v knize Čtyři dohody. Dělej vše, jak umíš nejlépe. Ale ne lépe.
Já jsem se většinu svého života potloukala někde pod čarou, někde pod mým plným potenciálem. Protože o to nikdo nestál. Směju se moc nahlas. Muvím moc rychle. Oblékám se moc vyzývavě. Je mě všude plno. Moje názory nikoho nezajímají. Moc rozhazuju. V mé dětské a dospívající hlavě zakotvily tyto soudy nad mou osobou, které mě až do nedávna držely pěkně pod mým plným potenciálem. Byla jsem dokonalý “people’s pleaser”, což mě neustále vychylovalo z mého ideálního nakalibrování. Buď jsem sabotovala své potenciální úspěchy, abych nebyla moc. Nebo jsem makala až do burnoutu, riskovala až do hlubokých dluhů a ustupovala ze svých hodnot, abych se někomu zavděčila.
People’s pleasing, aneb touha zavděčit se ostatním, je u lidí přirozená. Všichni chceme náležet ke smečce. Všichni chceme být přijatí, abychom si připadali normální. Všichni cítíme potřebu podpory lidí kolem nás, protože bez ní jsme historicky nemohli přežít. Vyloučení z tlupy rovnalo se smrti.
Dnes ale následky již nejsou tak tragické, jako byli dřív. A proto jsem šťastná, že žiju v této době. Dnes se můžete znelíbit úplně všem lidem, na kterým vám záleží, pokud věříte v to, že se o sebe dokážete postarat sami (někdy třeba o sebe a ještě své děti). To je celé. A to je snadné.
To, co je mnohem těžší je najít a vymazat ta přesvědčení v našich hlavách, která nám našeptávají, že nemáme snít, že si nemáme za těmi sny jít. Na to je potřeba hodně zpomalit. Abychom mohli ty hlasy zachytit, diskreditovat je a konečně žít. Mnohem těžší, než uživit se, je říct partnerovi nebo rodinným příslušníkům, že jste kdo jste a jdete to ukázat celému světu, i kdyby to znamenalo konec vašeho vztahu. Ale když zpomalíte, dokážete na to sebrat odvahu, dokážete si přes všechny nepříznivé okolnosti dát svobodu a konečně žít… svůj plný potenciál.
TIPY
|
#1 ROZHOVOR PRO ČASOPIS HEROINE
Něco o tom mém plném potenciálu a čím vším jsem za něj zaplatila v posledních několika letech najdete v rozhovoru pro časopis Heroine, který vyšel před pár dny. 
|
#2 SLOU DAYS
SLOU DAYS zrají jako víno, jako já sama. Jsou rok od roku lepší i díky spoustě skvělých nových brandů a stylistů, kteří se s vámi podělí o svůj full potential. Doufám, že se tam uvidíme! Mrkněte na PROGRAM a pořiďte lupeny. 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
BLOG KAMILY B. BOUDOVÉ
|
SLOU partneři
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
© Kamila Boudová 2015-2022
ICO: 02914701
© Kamila Boudová 2015-2022
ICO: 02914701