JE TU NOVÝ SERIÁL SLOU GOALS
SKORO BYCH TU MOHLA POUŽÍT SLAVNÉ MOTTO STAVEBNÍHO SPOŘENÍ S LIŠKOU: NA TĚCHTO ZÁKLADECH MŮŽETE STAVĚT!
Protože přesně o tom pomalý život je. Nejdřív se postarat o to nejdůležitější, a to jste vy! Vaše pevné zdraví, váš dobrý pocit, vaše smysluplná životní mise, vaše konstruktivní myšlenky. A potom také váš šatník, váš byt, vaše vztahy s lidmi kolem vás. Dát sebe na první místo a urovnat si v sobě, co tam hapruje. To je pro nás pro všechny těžké, protože starat se o prblémy ostatních je o tolik snazší. A protože lidé učí to, co se nejvíc potřebují naučit sami, budu si tu s vámi tuto sezónu a možná celý rok psát o tom, jak ze sebe udělat životní prioritu.
Protože přesně o tom pomalý život je. Nejdřív se postarat o to nejdůležitější, a to jste vy! Vaše pevné zdraví, váš dobrý pocit, vaše smysluplná životní mise, vaše konstruktivní myšlenky. A potom také váš šatník, váš byt, vaše vztahy s lidmi kolem vás. Dát sebe na první místo a urovnat si v sobě, co tam hapruje. To je pro nás pro všechny těžké, protože starat se o prblémy ostatních je o tolik snazší. A protože lidé učí to, co se nejvíc potřebují naučit sami, budu si tu s vámi tuto sezónu a možná celý rok psát o tom, jak ze sebe udělat životní prioritu.
#8 Volně dýchat
Také slyšíte, jak k vám tělo promlouvá? Možná ho slyšíte, jen když hodně řve. Možná ho slyšíte, ale poslouchat nechcete. Třeba když je unavené, když je vyčerpané a vy dál přehlížíte jeho potřebu odpočinku a uvolnění. Protože je ještě potřeba poslat email, ještě je potřeba umýt nádobí, ještě je potřeba někomu pomoct. Ještě si přeci nemůžete dovolit starat se o sebe a poslouchat své tělo.
A kdyby jen tělo! Protože skrze tělo k nám promlouvá naše duše. Je to věděcky ověřený fakt. Je snadné to na sobě pozorovat. Když jsme nervózní, spotí se nám ruce. Když jsme zamilovaní, lítají nám v břiše motýli. Je to tak sladké, naslouchat vlastnímu tělu a tomu tichému hlasu naší duše. Stačí trochu zpomalit, začít tělo pozorovat a potom se naladit na sebe a žít život s lehkostí i přes všechny těžkosti.
Má duše, když se cítí zadušená a svázaná, sevře mi hrudník. Když mám strach projevit, kdo doopravdy jsem, nemůžu se pořádně nadechnout. Můj dech je mělký a je to úplné peklo. Nemůžu prostě dýchat. Říkám tomu psychosomatické astma. A uvolnit se nedá žádným cvičením a už vůbec ne návštěvami u lékaře. Povolit to sevření jde jedině skutky velké odvahy. Kdy překročím kraviny, kterým jsem uvěřila v hlavě. Přesvědčení, že něco nesmím udělat, že něco nesmím říct, že nemůžu někoho poslat do prdele, že nemohu někde nebo před někým plakat. A jedině když udělám to, čeho se bojím, tak se osvobodím. Jedině tak začnu zase volně dýchat.
Volně dýchat je můj lakmusový papírek, že můj život je v pořádku. Že mé pocity, mé myšlenky, má slova a mé skutky jsou v souladu. Volně dýchat byla po mnoho let má jediná ambice. Nic jiného nebylo pro mě tak důležité. Nic jiného nedávalo smysl než udržet se v tomto stavu. Kdy je mi dobře. Kdy je mi příjemně v mém těle.
Myslím, že pro mou koučku to byl docela oříšek. Neměla jsem žádné cíle. Nezajímala mě koupě domu za Paříží, ani úspěšná firma. Dokonce celý ten módní průmysl mi byl vedle tohoto cíle úplně putna. Jediné, co jsem si opravdu přála, bylo volně dýchat.
A ne, že bych měla tyto fyzické a psychické výzvy za sebou. Hrudník se mi čas od času svírá dál. Čím víc se blížil burn out, tím méně vzduchu se mi dostávalo do plic. Čím víc posloucháte, tím víc s vámi duše skrze tělo mluví. A můžete se toho o sobě mnoho naučit. Proto je tak důležité a užitečné žít pomalu. Protože duše neumí překřičet televizi. Neumí komunikovat v koktejlu s prášky proti bolesti a mastičkami. Proto - pokud to není akutní či nesnesitelé, pozorujte chvíli svůj tělesný stav. Zeptejte se nemoci nebo bolesti, proč za vámi přišla. Co vám přišla říct. Kde máte sebrat odvahu a odejít. Kde se máte postavit za své sny a mluvit. Kde si máte dovolit poplakat a upustit napětí, které svazuje vaše tělo.
Také slyšíte, jak k vám tělo promlouvá? Možná ho slyšíte, jen když hodně řve. Možná ho slyšíte, ale poslouchat nechcete. Třeba když je unavené, když je vyčerpané a vy dál přehlížíte jeho potřebu odpočinku a uvolnění. Protože je ještě potřeba poslat email, ještě je potřeba umýt nádobí, ještě je potřeba někomu pomoct. Ještě si přeci nemůžete dovolit starat se o sebe a poslouchat své tělo.
A kdyby jen tělo! Protože skrze tělo k nám promlouvá naše duše. Je to věděcky ověřený fakt. Je snadné to na sobě pozorovat. Když jsme nervózní, spotí se nám ruce. Když jsme zamilovaní, lítají nám v břiše motýli. Je to tak sladké, naslouchat vlastnímu tělu a tomu tichému hlasu naší duše. Stačí trochu zpomalit, začít tělo pozorovat a potom se naladit na sebe a žít život s lehkostí i přes všechny těžkosti.
Má duše, když se cítí zadušená a svázaná, sevře mi hrudník. Když mám strach projevit, kdo doopravdy jsem, nemůžu se pořádně nadechnout. Můj dech je mělký a je to úplné peklo. Nemůžu prostě dýchat. Říkám tomu psychosomatické astma. A uvolnit se nedá žádným cvičením a už vůbec ne návštěvami u lékaře. Povolit to sevření jde jedině skutky velké odvahy. Kdy překročím kraviny, kterým jsem uvěřila v hlavě. Přesvědčení, že něco nesmím udělat, že něco nesmím říct, že nemůžu někoho poslat do prdele, že nemohu někde nebo před někým plakat. A jedině když udělám to, čeho se bojím, tak se osvobodím. Jedině tak začnu zase volně dýchat.
Volně dýchat je můj lakmusový papírek, že můj život je v pořádku. Že mé pocity, mé myšlenky, má slova a mé skutky jsou v souladu. Volně dýchat byla po mnoho let má jediná ambice. Nic jiného nebylo pro mě tak důležité. Nic jiného nedávalo smysl než udržet se v tomto stavu. Kdy je mi dobře. Kdy je mi příjemně v mém těle.
Myslím, že pro mou koučku to byl docela oříšek. Neměla jsem žádné cíle. Nezajímala mě koupě domu za Paříží, ani úspěšná firma. Dokonce celý ten módní průmysl mi byl vedle tohoto cíle úplně putna. Jediné, co jsem si opravdu přála, bylo volně dýchat.
A ne, že bych měla tyto fyzické a psychické výzvy za sebou. Hrudník se mi čas od času svírá dál. Čím víc se blížil burn out, tím méně vzduchu se mi dostávalo do plic. Čím víc posloucháte, tím víc s vámi duše skrze tělo mluví. A můžete se toho o sobě mnoho naučit. Proto je tak důležité a užitečné žít pomalu. Protože duše neumí překřičet televizi. Neumí komunikovat v koktejlu s prášky proti bolesti a mastičkami. Proto - pokud to není akutní či nesnesitelé, pozorujte chvíli svůj tělesný stav. Zeptejte se nemoci nebo bolesti, proč za vámi přišla. Co vám přišla říct. Kde máte sebrat odvahu a odejít. Kde se máte postavit za své sny a mluvit. Kde si máte dovolit poplakat a upustit napětí, které svazuje vaše tělo.
TIPY
|
1. VYPNĚTE TECHNOLOGIE, VYPADNĚTE Z MĚSTA
Čechům jde tohle dobře. Jezdit do přírody. Trávit čas na zahrádce. Jenže ten moderní život nám tlačí, že žít ve velkém městě, v neustálém ruchu a neustále online je to pravé. Proto je důležité se připomenout, že to nejsou hodnoty a strategie, které nás udělají šťastnými, zdravými, naplněnými lidmi. U nás v TIPECH (BRANDECH) jsem sama našla SLOWAVE! Pobyty v přírodě s workshopy o SLOWFOOD. Jdu hledat, zda mají letos v létě ještě termín! 
|
2. ZAČNĚTE CHODIT BOSI!
Nebo v barefoot obuvi. Od té doby, co mám doma tři páry barefootek vnímám své tělo o to víc. A někdy, když vyrazím ven v normálních keckách, dokonce slyším, jak tělo vříská: zuj se, zuj se! Pokud nevíte, kam pro boty, které vám pomohou ke zdravým chodidlům, nohám a zádům, k lepšímu spojení s vlastním tělem a pocitu větší svobody (opravdu to lidé cítí a co víc si v životě přát!) tak u SOULAD nebo Wildling. 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
BLOG KAMILY B. BOUDOVÉ
|
SLOU partneři
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
© Kamila Boudová 2015-2022
ICO: 02914701
© Kamila Boudová 2015-2022
ICO: 02914701