Svoboda znamená žít podle svých možností
Prý to nikdo nechce slyšet, mí drazí přátelé, ale já si říkám “fuck it”. Pomalý život není modla a cíl většinové společnosti, ale vy jste tady. Na SLOU. A tady jste proto, že chcete slyšet to, co by si většina společnosti nechce přiznat. A sice, že máme žít podle svých možností. Protože to, že něco dělá většina neznamená, že je to dobře. Navíc dnes už je jasné, že hodnoty, které vyznává většinová společnost nás ke štěstí nedovedou. Takže do toho říznu: přiznejte si svou společenskou vrstvu.
Co to znamená?
Přiznat si, kolik mám peněz a neutrácet víc. Nedostávat se do dluhů. Nevybírat kredit na kartě. Občas utáhnout opasek, občas přijít s nějakým kreativním řešením, jak vyřešit životní situace, když máme hluboko do kapsy. To jsou takové přirozené věci, které život přináší. Co nám ale přináší aktuální marketing a společnost je pocit, že je normální žít na dluh. Vždyť si přeci všichni ZASLOUŽÍME kávičky a nové oblečky, plazmu a poslední telefon. Tak řekněte reklamám a tlaku všech kolem vás “fuck it” a žijte místo na dluh podle svých možností. Přijměte svou společenskou vrstvu a přijímejte oblečení po těch, kteří mají.
Copak je to hanba, umět přijímat a žít rozumně?
Víme, že není. Přitom se u toho čtení možná kroutíte stejně jako já u toho psaní. Protože CO SI O NÁS POMYSLÍ OSTATNÍ, ŽE?
Já jsem s touto mantrou byla vychována. A když se zamyslím nad tím, co by si o mě ostatní měli ideálně myslet, tak podle mého programu mám být slušná a spořádaná a mít peníze. To by si o mě měli ostatní myslet, protože kdo má peníze, ten se počítá. Kdo má peníze, ten něco znamená. Takže hlavně, aby se neukázalo, že jste z nižší společenské vrstvy. Hlavně všem pěkně ukázat, jaká loga máme na bundách a na autech. Hlavně, aby někde neprosáklo, že oblečení zašíváme nebo dědíme, protože společnost to stále ještě vnímá jako znak chudoby a ne známku péče a úcty. Úcty k lidem, kteří naše oblečení šijí. Úcty k matce Zemi, která nám na naše oblečení dává zdroje.
Jenže si všichni můžeme vybrat být o krok jinde. Ne napřed, ne pozadu. Jen jinde. Mimo davovou psychózu dokazování všem, že jsme bohatší, než opravdu jsme, na úkor vlastního duševního i fyzického zdraví.
A jak to všechno vím? Protože jsem si tím samozřejmě prošla také. Chtěla bych být finančně úplně jinde, než jsem dnes. Chtěla bych bydlet v bytě s dvěmi ložnicemi, aby měla Polinka vlastní pokojíček a já vlastní ložnici. Chtěla bych jet v zimě na lyže. Chtěla bych si zase někdy koupit řezané květiny a nemůžu se dočkat, až půjdu na masáž. Ale mám teď jiné finanční priority. Dnes už přijímám své možnosti tak, jak jsou. Nepotřebuji nikomu dokazovat, že mám víc peněz, než mám. Přestalo mě bavit natírat si hov*no na růžovo a přesvědčovat ostatní o tom, jak to mám na salámu a jsem za vodou. Řekla jsem si “fuck that” a žiju podle svých možností. Nosím, co mám a jsem za své oblečení každý den vděčná. Dědím, co kamarádky posílají dál, a jsem jim za to každý den vděčná. Jednou jsem dostala šaty od naší chůvy a klobouk a běžecké boty od mojí stážistky Romči. Takže se nám začají ty společenské třídy, role a pravidla kdo po kom dědí pěkně míchat. Můžeme se na ně tedy v klidu vykašlat a svobodně mezi sebou dědit, látat, zašívat a své peníze smysluplně investovat do svého růstu. Amen.
PS: Přiznat si svou společenskou vrstvu neznamená, že ji nemůže změnit, že nemůžete růst, že nemůžete toužit žít VÍC, ale o tom si napíšeme někdy příště.
Prý to nikdo nechce slyšet, mí drazí přátelé, ale já si říkám “fuck it”. Pomalý život není modla a cíl většinové společnosti, ale vy jste tady. Na SLOU. A tady jste proto, že chcete slyšet to, co by si většina společnosti nechce přiznat. A sice, že máme žít podle svých možností. Protože to, že něco dělá většina neznamená, že je to dobře. Navíc dnes už je jasné, že hodnoty, které vyznává většinová společnost nás ke štěstí nedovedou. Takže do toho říznu: přiznejte si svou společenskou vrstvu.
Co to znamená?
Přiznat si, kolik mám peněz a neutrácet víc. Nedostávat se do dluhů. Nevybírat kredit na kartě. Občas utáhnout opasek, občas přijít s nějakým kreativním řešením, jak vyřešit životní situace, když máme hluboko do kapsy. To jsou takové přirozené věci, které život přináší. Co nám ale přináší aktuální marketing a společnost je pocit, že je normální žít na dluh. Vždyť si přeci všichni ZASLOUŽÍME kávičky a nové oblečky, plazmu a poslední telefon. Tak řekněte reklamám a tlaku všech kolem vás “fuck it” a žijte místo na dluh podle svých možností. Přijměte svou společenskou vrstvu a přijímejte oblečení po těch, kteří mají.
Copak je to hanba, umět přijímat a žít rozumně?
Víme, že není. Přitom se u toho čtení možná kroutíte stejně jako já u toho psaní. Protože CO SI O NÁS POMYSLÍ OSTATNÍ, ŽE?
Já jsem s touto mantrou byla vychována. A když se zamyslím nad tím, co by si o mě ostatní měli ideálně myslet, tak podle mého programu mám být slušná a spořádaná a mít peníze. To by si o mě měli ostatní myslet, protože kdo má peníze, ten se počítá. Kdo má peníze, ten něco znamená. Takže hlavně, aby se neukázalo, že jste z nižší společenské vrstvy. Hlavně všem pěkně ukázat, jaká loga máme na bundách a na autech. Hlavně, aby někde neprosáklo, že oblečení zašíváme nebo dědíme, protože společnost to stále ještě vnímá jako znak chudoby a ne známku péče a úcty. Úcty k lidem, kteří naše oblečení šijí. Úcty k matce Zemi, která nám na naše oblečení dává zdroje.
Jenže si všichni můžeme vybrat být o krok jinde. Ne napřed, ne pozadu. Jen jinde. Mimo davovou psychózu dokazování všem, že jsme bohatší, než opravdu jsme, na úkor vlastního duševního i fyzického zdraví.
A jak to všechno vím? Protože jsem si tím samozřejmě prošla také. Chtěla bych být finančně úplně jinde, než jsem dnes. Chtěla bych bydlet v bytě s dvěmi ložnicemi, aby měla Polinka vlastní pokojíček a já vlastní ložnici. Chtěla bych jet v zimě na lyže. Chtěla bych si zase někdy koupit řezané květiny a nemůžu se dočkat, až půjdu na masáž. Ale mám teď jiné finanční priority. Dnes už přijímám své možnosti tak, jak jsou. Nepotřebuji nikomu dokazovat, že mám víc peněz, než mám. Přestalo mě bavit natírat si hov*no na růžovo a přesvědčovat ostatní o tom, jak to mám na salámu a jsem za vodou. Řekla jsem si “fuck that” a žiju podle svých možností. Nosím, co mám a jsem za své oblečení každý den vděčná. Dědím, co kamarádky posílají dál, a jsem jim za to každý den vděčná. Jednou jsem dostala šaty od naší chůvy a klobouk a běžecké boty od mojí stážistky Romči. Takže se nám začají ty společenské třídy, role a pravidla kdo po kom dědí pěkně míchat. Můžeme se na ně tedy v klidu vykašlat a svobodně mezi sebou dědit, látat, zašívat a své peníze smysluplně investovat do svého růstu. Amen.
PS: Přiznat si svou společenskou vrstvu neznamená, že ji nemůže změnit, že nemůžete růst, že nemůžete toužit žít VÍC, ale o tom si napíšeme někdy příště.
|
Představte si, že i vám může váš šatník pomoct najít osobní svobodu.
Můžete vypadat skvěle, ať už máte finanční priority jakékoliv. Váš šatník se z narvané skříně změní na zdroj potěšení, klidu a podpory. A představte si, že můžete na nákupech ušetřit spoustu peněz, které můžete investovat do sebe. Abyste měly funkční šatník, nepotřebujete vyrazit na nákupy, potřebujete se naučit přemýšlet o módě jinak. Abyste měly skvělý styl, nepotřebujete si koupit poslední trendy, potřebujete se naučit dávat sebe na první místo a naučit se o sobě přemýšlet a mluvit jinak. Bude mi ctí, ukázat vám, jak na to, na workshopu SLOU STYLE. Více info: |
Máte v sobě i v šatníku jasno a potřebujete ho něčím doladit? Připravili jsme pro vás seznam SLOU BRANDS, kde najdete značky, které dělají módu podle principů dlouhodobě udržitelného rozvoje a pro naše fanoušky mají speciální nabídky a slevy.
A pokud byste si dnes chtěli ještě počíst v seriálu SLOU GOALS, máte tu pro vás kompletní menu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
BLOG KAMILY B. BOUDOVÉ
|
SLOU partneři
|
|
|
|
|
MEDIÁLNÍ PARTNEŘI
|
PARTNEŘI SOUTĚŽE S BRAND
|
© Kamila Boudová 2015-2022
ICO: 02914701