​SLOU VÁNOCE #9

Pokud chcete rozdávat radost, nejdřív jí musíte mít.
​
A tak je to se vším. Pokud chcete dávat dary, nejdřív musí přetékat vaše vlastní studnice hojnosti. Pokud chcete dávat lásku, nejdříve musíte milovat sami sebe. Jinak budou všechny vaše dary na úkor vás samotných a ani obdarovaným nepřinesou opravdovou hlubokou radost. 
Vánoce jsou svátky, kdy se od nás všech očekává štědrost. Ale máme vůbec co dát? A pokud ne, umíme si to přiznat, nikomu nic nedat a celé svátky se věnovat naplňování vlastních studnic, aby bylo po svátcích zase odkud brát? 
Ne. Odpověď je jisté ne. Hlavně ta druhá část nám dělá značné problémy: přiznat si, že nemám z čeho brát. Že nemám energii. Že nemám peníze. Že nemám ráda sama sebe a proto jen stěží mohu láskou zahrnovat své nejbližší ať už se slaví Vánoce, Chanuka nebo Aid. Protože přiznat si to, znamená porušit vlastní fasádu dokonalé ženy, která má všechno na salámu, všechno stíhá, všechno zvládá. Přiznat si to znamená zhroutit se, ponořit se do vlastních hlubin a temnot a tam někde na vlastním dně hledat samu sebe. Ponořit se do vlastní slabosti, lítosti nad minulostí a strachem z budoucnosti. Do vlastního pocitu nedostatečnosti, nepatřičnosti a nedokonalosti v této zrychlené době, která na nás klade tak velké nároky. Přiznat si to a porušit své zaběhlé koleje dokonalé matky, manželky, dcery nebo partnerky znamená ukázat ostatním, že fasáda, kterou jsme tak urputně celé roky natíraly, je jen fasáda. Že náš život na sociálních sítích není realita. Že za zavřenými dveřmi našeho bytu, nebo za našimi zavřenými víčky se odehrávají drama, která nás připravují o energii, o spánek, o peníze i o tu samotnou schopnost dál natírat tu fasádu. 
Já jsem měla loni to štěstí, že smrad v mém osobním životě už se nedal vystát ani za cenu toho tepla, ve kterém jsem v tu dobu byla. A já jsem byla nucena udělat razantní rozhodnutí, které se nedalo ututlat. A když se blížily svátky, byla jsem už několik měsíců svobodná matka s drahou právničkou a vysokým nájmem za pařížský byt, ze kterého jsem se nemohla odstěhovat, protože bych mohla přijít o možnost starat se o mou dceru alespoň ve střídavé péči. Jakkoliv dramaticky to zní, realita byla snad ještě horší a všechno zlé je k něčemu dobré. Když jsem na svátky přijela do Čech, nikdo ode mně nic nečekal. Nemusela jsem nikomu nic vysvětlovat. Neměla jsem pro nikoho dárky a stěží jsem loudila i jen úsměv na rtech. Snad vám přijde, že to bylo těžký, ale záleží jen na úhlu pohledu. Bylo to v podstatě úplně snadný, protože jsem neměla na výběr. Nemusela jsem váhat mezi “přiznám si to, nepřiznám si to”. Nemusela jsem ani řešit, zda informace o svém selhání sdělím svým blízkým, protože rozchod s otcem mé dcery jsem dokázala ututlat jen několik málo týdnů. Ačkoliv Vánoce přišly až půl roku poté, pořád ještě jsem byla daleko od stavu, kdy bych měla na rozdávání. 
Napsala jsem na svůj Instagram den před Vánocemi: 
Možná, že tehle rok bude méně dárků, ale já cítím hluboko v sobě, že se nejprve musím postarat sama o sebe. Studnice mé energie a pozornosti je prázdná. Nejprve jí musím naplnit, abych mohla začít rozdávat. Pokud nemáte co dát, prostě nic nedávejte. Lidé, kteří vás milují, vás budou vždy milovat bez ohledu na to, jak skvěle nebo blbě se cítíte, bez ohledu na to, kolik utratili za dárky pro vás a nic ‘za to’ nedostali. Být opravdovou verzí sebe sama, být laskaví sami k sobě a žít jako vzor někoho, kdo je k sobě pravdivý, je samo o sobě velkým darem. Možná ten největší, jaký můžete letos dát. Zeptali jste se sami sebe: Mám vůbec co dát? Jsem já sama emočně vyrovnaná? Žiju s lehkostí a v opravdové harmonii, jsem ve stavu, kdy mám co dát? Pokud ne, tak se budu nejprve soustředit sama na sebe. 
#christmaspresents #giving #mindfulness #kindness #selfcare #selflove #allocentric
​
Přeji vám, abyste letos dali jen to, čeho máte na rozdávání. Abyste sami sebe podarovali první. A pokud cítíte, že je na čase zaměřit svou laskavost, pozornost, štědrost a péči plně na sebe, abyste měli odvahu to udělat. 

BLOG KAMILY B. BOUDOVÉ

Možná už se známe. Jmenuji se Kamila B. Boudová. Žiji již mnoho let v Paříži, kde učím udržitelnou módu na vysokých školách a teď dokonce pracuji i v Českém centru. V roce 2014 jsem do Čech a na Slovensko přivedla mezinárodní kampaň Fashion Revolution, v roce 2015 jsem založila SLOU DAYS, v roce 2016 jsem začala jsem psát sloupek Falešná Pařížanka pro Pravý Domácí časopis. V roce 2017 mi vyšla stejnojmenná knížka o tom, jak jsem se z milovnice nákupů stala módní revolucionářkou a přestala jsem na několik let nakupovat úplně. Od té doby vyšel i druhý díl Falešné Pařížanky a také Kniha SLOU, váš průvodce pomalým životním stylem. A ačkoliv se může zdát, že já vůbec nejsem adept na pomalý životní styl, opak je pravdou! Jsem živý důkaz toho, že teprve když zpomalíte, život začne být opravdová jízda. ​

TŘI TIPY NA DÁRKY PRO SEBE 

POROZUMNĚNÍ 

Třeba skrze čtení nebo meditování. Mě zasáhla třeba kniha Kurandera o ženské síle. Nebo kniha Návrat domů o léčení vnitřního dítěte. 
PROCÍTĚNÍ 

Dát si čas poítit a přijmout všechny naše (nepříjemné) pocity je cesta k nalezení síly, jistoty a svobody. Zkuste třeba s Lucií Harnošovou. 
ČAS O SAMOTĚ 

Les je super. Tma je super. Domov bez ostatních účastníků deního provozu je super. Kancelář v neděli večer je super. Hlavně bez telefonu.
CO CHYSTÁM NA PŘÍŠTĚ: 
  • Čím nahradit konvenční dárky 
  • Dary nedary - jak někoho podarovat a přilepšit i všem ostatním